Svařitelnost a obrobitelnost jsou hlavními aspekty měření technologické výkonnosti oceli. Všechny legované prvky, které mohou zlepšit prokalitelnost, jsou nepříznivé pro svařitelnost oceli. Protože tvrdé a křehké struktury, jako je martenzit, se snadno tvoří při ochlazování na straně tepelně ovlivněné oblasti svaru poblíž tavné linie, což může vést k praskání. Na druhé straně zrna v blízkosti tavné linie v tepelně ovlivněné zóně snadno zhrubnou v důsledku vysokého tepla. Proto je výhodné mít v legované oceli prvky jako titan a vanad, které mohou zjemnit zrna.
Obrobitelnost oceli lze zlepšit přidáním některých prvků, jako je síra a olovo (viz automatová ocel). Legované prvky v legované oceli obecně zvýší tvrdost oceli, čímž se zvýší řezný odpor a opotřebení nástroje. Obrobitelnost oceli může být ovlivněna změnou struktury matrice, typu, množství a tvaru vměstků.




